Dům na horské louce

Dům ukrytý v krajině, umístěný nadohled historického dvorce. Horská louka se jemně zvedá a otevírá se nad skalní stěnu s výhledem do volné krajiny

projekt 2020

Dotčený pozemek se nalézá v extravilánu obce. Jedná se o krajinu šumavského podhůří. Pozemek je ukloněn k severu. Z jihu a západu je lemován lesním porostem, z východu hraničí s pozemkem dvora č.p. 83 a ze severu je zakončen několika metrovou skalkou a vzrostlou zelení oddělující dům od louky s oborou patřící stavebníkovi.
Z hlediska urbanismu je zásadní obvyklý způsob historického zastavování místní krajiny, který je tvořen jednotlivými dvory rozesetými po úbočích. Zatímco zástavby v intravilánech jsou kompaktní a jejich struktury jsou poměrně husté, ve vnějších územích historicky vhodných k hospodaření, jsou stavby rozesety v poměrně velkých vzdálenostech. Tyto
vzdálenosti vycházejí přímo z hospodářských potřeb. Územní plán obce, která se pyšní celou řadou kulturních nemovitých památek vesnického charakteru, chrání svými typologickými a tvarovými požadavky místní ráz domů. Pro výstavbu v samotné obci či na samostatných pozemcích v krajině, které respektují výše zmíněné vzdálenosti je tento požadavek zcela legitimní. Nic méně pozemek záměru leží v bezprostřední blízkosti stávajícího historického dvorce a autoři studie se domnívají, že umístěním klasického
objektu obytného domu na původní pastviny by narušilo v místě obvyklou strukturu a výrazný nový stavební objem by v dané lokalitě vyvolal nevhodné napětí. Z tohoto důvodu byl zvolen princip krajinného domu, který je založen na přirozené modelaci objektu jako součástí krajiny. Jeho střechy jsou zazeleněny a bezprostředně navazují na stávající
louku. Objekt je v krajině skoro ukryt a nesnaží se konkurovat nedaleké historické budově, naopak působí jako kamenná opěrná zeď v terénu. Použitý koncept je protipólem tzv. principu archetypu, objektu obdélníkovém půdorysu, zastřešeného sedlovou střechou o sklonu 35-45°.

Architektonické pojetí domu vychází čistě ze zvoleného urbanistického principu. Použitá sedlová střecha je zazeleněna a má mírný sklon. Směrem do zeleně jsou v severní fasádě umístěny větší skleněné plochy, zatímco na bočních fasádáchse uplatňují pouze nasvětlovací okna. Proříznutí v části hřebene, které se při vnímání objektu z okolí prakticky neuplatní, umožňuje ranní proslunění ložnic a odpolední proslunění hlavního prostoru.

Dispozice je vázána na hlavní severojižní osu, na jejímž horním konce je přístupové schodiště pro návštěvy ústící přímo do komunikačního prostoru, který je součástí hlavní obytné místnosti a je zakončen výhledem do zeleně. Ze západní strany je připojen vstup od parkingu přes zádveří a křídlo ložnic s hygienickým zázemím. Z východu pak navazuje centrální obytný prostor s kuchyní, který je umístěn na nižší výškové úrovni. Středem tohoto prostoru je krb. Závěr tvoří venkovní terasa jako další přirozená místnost. U vnitřního vyrovnávacího schodiště se předpokládá variabilní přeměna na bezbariérovou rampu.

Materiálové pojetí je opět podřízeno hlavnímu konceptu návrhu. Střechy jsou tvořeny extenzivní zelení, venkovní stěny omítkou či obkladem evokujícím pohledový beton či kámen. Vnitřní stěny jsou pojaty obdobně. V interieru se výrazně projevuje přiznaný krov.